Blog

Sice toto nesouvisí se studiem na vysokých školách ve Velké Británii, ale protože se tato aféra týká školství a mé rodné země, rozhodla jsem se o ní sepsat článek.

O aféře kolem neprávem udělených titulů na FPR ZČU v Plzni bylo popsáno mnoho tun papíru, nicméně si dovolím menší rekapitulaci (hlavně z toho důvodu, že na tuto stránku chodí nejspíše nejčastěji Nečeši): V roce 2009 se přišlo na to, že dizertační práce tamějšího proděkana Tomažiče byla plagiát, stejně jako její oponentský posudek. Po provalení odstoupili jak Tomažič, tak i jeho školitel Kindl a oponent Zachariáš. Nedlouho poté vyšlo najevo, že problém ohledně plagiatů se netýkal pouze jediné práce, nýbrž desítky dalších, přičemž se jednalo o práce vysoce postavených politiků. U těch se dokonce stávalo, že získali titul za kratší dobu než za standardních pět let. Ačkoliv se vedení fakulty změnilo, Akreditační komise, která má za úkol posuzovat kvalitu vysokých škol v ČR, se rozhodla neobnovit akreditaci pro doktorské a magisterské studium. Jako důvod uvedla nízkou vědeckou a publikační činnost a nedostatečné personální zabezpečení.

Dotyčnou aféru jsem nikdy nijak podrobně nezkoumala, takže nemám vyhraněný názor na řešení problému, každopádně si myslím, v obecné rovině, že pokud dojde na škole k takovému excesu, musí se odebrat titul podvádějícím a ukončit pracovní poměr těm zaměstnanců, kteří se na tom přiživovali, popřípadě školu terminovat a dovolit řádným studentům dokončit studia na jiné škole.

Před nějakou dobou jsem narazila na facebookovou stránku „Pokračujeme !!!“, což je událost vytvořená studenty z FPR ZČU za účelem boje za zachování školy. V úvodu jsem se akorát dočetla, že je potřeba na podporu každý hlas. Při pročítání zdi jsem narazila na příspěvky, kde byl vyzdvihován bývalý děkan Kindl, kde se upozorňovalo na předchozí komunistickou kariéru předsedsedkyně Akreditační komise a kde organizátoři prosili, aby dobrovolníci šli přemluvit hokejisty či jiné plzeňské osobnosti, aby se veřejně vyjádřili k podpoře fakulty.

Nemám nic proti tomu, aby se studenti postavili za svoji školu. Bohužel jsem při pročítání zdi nabyla dojmu, že studenti nemají v ruce pádné argumenty, proč by škola měla být zachována, a postrádají vůbec nějakou smysluplnou strategii. Skupina nevydala žádné koherentní oficiální prohlášení, kterého by se stoupenci školy mohli držet, ani není úplně jasné, jakým způsobem chtějí bojovat za zachování fakulty. Na facebookové stránce se objevují příspěvky, které tvrdí, že posouzení Akreditační komise je jen politická objednávka a že její předsedkyně je nekompetentní, jelikož byla dříve členkou KSČ, nicméně nikde se nemohu dočíst argument, který by vyvracel, že na škole je zoufalá publikační a badatelská činnost. Zlepšování si image v očích veřejnosti tím, že se budou přemlouvat plzeňské celebrity k vyjádření podpory, také nepovažuji za dobrý nápad, už jenom z toho důvodu, že veřejnost nemá na udělení akreditace vysokým školám pražádný vliv.

Docela mě mrzí, že někteří studenti vysoké školy, obzvlášť práv, kde bych čekala precizní argumentaci, nejsou schopni si uhájit vlastní stanovisko. Nelze se divit, že se veřejnost na tamější studenty dívá skrz prsty, jestliže studentský odbor není schopen začít jednat s relevantními orgány. Ze života znám příklady lidí, kteří, ač v pubertě a na střední škole, dokázali adekvátně reagovat na úřednické záměry zavřít jejich vzdělávací instituce. Na práva v Plzni nikdo z nich evidentně nenastoupil.

Proto si myslím, že naše školství by mělo zajistit výchovu k vedení debat a diskuzí na úrovni a zároveň naučit studenty samostatné organizaci – jinak nezůstane žádná instituce otevřená.

Posledný týždeň v Londýne mrzlo. Mínus jeden stupeň v hlavnom meste Británie, to je ako -20 v Prahe, možno aj horšie. Samozrejme, mráz bez snehu ešte nebráni autám a MHD jazdiť, život prebieha plynule. No v momente, ako začne čo i len trochu snežiť, svet je hore nohami.

Pamätám si, ako pred rokom, ked som býval na internáte, sa moj spolubývajúci v jedno decembrové ráno vrátil zo školy už pol hodinu po tom, ako sa mu malo začať vyučovanie. Čo sa stalo, spýtal som sa. „Odpadla nám hodina,“ povedal, „učiteľ sa kvôli snehu nevedel dostať do školy.“ Vstal som z postele, odhrnul záves, a na parapetnej doske uvidel taký jemný poprašok, že by si to Slovensku nikto ani nevšimol. (Myslím, že v to isté poobedie aj mne odpadlo zopár hodín.)

Včera bola sobota a podvečer, v priebehu asi šiestich hodín, nakydalo dobrých desať centimetrov. O polnoci som sa vybral z centra domov (cesta trvá normálne 20 minút autobusom), okolo mňa všetko rozprávkovo biele. Postavil som sa na zastávku, kde už stál celkom slušný počet ľudí. Po asi desiatich minútach mi napadlo, že autobus sa možno ani neobjaví, a ak aj náhodou áno, tak pôjde pomalšie ako ja pešo. Tak som sa rozhodol si to odšľapať. Po polhodine som dorazil na križovatku, za ktorou cesta začala stúpať. Za ňou bola kolóna, na konci ktorej stál autobus práve mojej linky, jediný, čo som za celý čas šľapania videl. V duchu som sa škodoradostne zasmial, i keď v kútiku duše som túžil zažiť dobrodružnú cestu MHD.

V návale romantiky som sa vybral domov alternatívnou, ešte neodskúšanou cestou. Moj orientačný zmysel sa však v zasneženej scenérii nevedel orientovať, a tak som poblúdil a skončil na pahorku stovky metrov za mojím domom. Zhodou okolností išiel okolo autobus rútiaci sa rýchlosťou asi 10 kilometrov za hodinu práve smerom, ktorým som potreboval ísť. Tak som využil príležitosť, zakýval naň a stal sa tak jedným z dvoch cestujúcich. Pomaličky sme išli dolu pahorkom. Medzitým mi napadla otázka, či vôbec v Anglicku poznajú zimné pneumatiky.

Vodič začal brzdiť už dobrých dvadsať metrov pred mojou zastávkou. Cesta sa, ako zvyčajne, zvažovala smerom od stredu k obrubníku, a presne týmto smerom počas brzdenia sa šmýkal aj celý autobus. V jednom momente buchol ľavou prednou pneumatikou o obrubník, odrazil sa späť, a celý proces zopakoval ešte asi dvakrát, až dokým nadobro nezastavil päť metrov za zastávkou. To vysvetlilo tie zimné pneumatiky.

Dnes je nedeľa a žiaľbohu, a možno aj chvalabohu, nastal odmäk. Škoda, tešil som sa na zajtrajšiu akčnú cestu do školy na bicykli. V každom prípade, Anglicko má obrovské šťastie, že sa toto nestalo uprostred týždňa.

Po zvládnutí IB maturity na škole vo Fínsku som do úspešného konca dotiahol aj prijímací proces na vysokú školu. Presťahovanie sa po troch rokoch z mrazivej Škandinávie do upršanej Británie znamenalo nemálo zmien. Musel som si opäť začať budovať sociálnu sieť priateľov a známych, zvykať si na novú kultúru. Posledných pár mesiacov tak prinieslo veľa signifikantných zmien, za ktorými by sa po prvom semestri na škole v centre Edinburghu patrilo obhliadnuť.

Vzdelávací systém
Na úplnom začiatku prijímacieho procesu som sa hlásil na štúdium zamerané predovšetkým na humanitné predmety, obzvlášť Politics (politológiu). Keďže na mojej strednej skole bol humanitný smer uprednostňovaný, bola aj výuka týchto predmetov kvalitnejšia a vyučovaná učiteľmi s dlhoročnými skúsenosťami. Na rozdiel od GJH v Bratislave, ktoré je známe vysokou kvalitou výuky v oblasti matematiky, fyziky či informatiky, sa väčšina študentov i učiteľov sústredila na štúdium jazykov, dejepisu či angličtiny. Po záverečných skúškach, z ktorých som najlepšie známky dostal z ekonómie a matematiky, som sa rozhodol v tomto smere pokračovať aj napriek už odoslanej prihláške na odbor politológia a ruština. V tomto prípade sa ukázala najväčšia prednosť škótskeho vzdelávacieho sýtemu, ktorou je bezpochyby flexibilita. Zmena celého študijného programu trvala bezmála polhodinu, po ktorej som bol následne preradený z fakulty jazykov a kultúry na katedru ekonómie a biznisu. Napriek tomu že sa jednalo o prvú skúsenosť s byrokraciou na novej škole, boli všetci veľmi nápomocní a ochotní mi problém okamžite vyriešiť. Podobná flexibilita štúdia, kde si sám študent môže zvolené predmety podľa vlastného výberu aj po prijatí zmeniť na absolútne iný odbor, je naozaj zriedkavá. Napriek tomu, že momentálne študujem International Business with Russian and Economics, môžem si túto kombináciu kedykoľvek zmeniť (výnimky pre zmenu predmetov tvorí len medicína, stomatológia a veterinárna medicína), ak pritom zachovám rovnaký počet kreditov a úspešne zložím záverečné skúšky.

Ekonómia
V prvom semestri je učivo rozdelené na dva základné tematické celky mikroekonómie: teória ponuky a teória dopytu.Výuka prebieha dvomi spôsobmi. Dvakrát do týždňa sa na asi 50 minútovú (dobrovoľnú) prednášku, ktorá zastrešuje základnú teóriu zíde bezmála 300 študentov. Učivom sa doslova preletí a prednášajúci už vopred upozorní, že sa venuje iba náročnejšiemu učivu, ktoré môže študentom robiť problémy. Napriek krátkemu trvaniu prednášky sa profesori snažia vysvetľovať učivo najmä na praktických príkladoch zo súčasného ekonomického diania. Takto sa snažia už od prvého dňa študentov viesť k tomu, aby sami študovali dennú tlač či internetové portály a snažili sa okamžite uplatňovať nadobudnutú teóriu v praxi.  Vzhľadom na to, že ekonómia je ako predmet uplatňovaná do praxe hlavne cez matematické modely, matematika je neodmysliteľnou súčasťou osnov.
Druhá časť výuky je vedená cez takzvané tutorials (kurzy), ktoré vyučujú uchádzači o doktorantské štúdium. Na každej týždňovej dvojhodinovke sa do detailu preberajú matematické príklady v skupinke asi 15 študentov. Keďže sa študent môže opýtať otázky o teórii, ktorú na prednáškach nepochopil, je takýto prístup veľmi efektívny. Tutors (tútori) sú veľmi nápomocní a vďaka malým skupinkám a dostatočnému času sa môžu každému študentovi venovať individuálne. Celkovo hodnotím prístup ku študentovi aj kvalitu výuky veľmi pozitívne. Jediným negatívom je široké zameranie učiva, ktoré je spôsobené práve flexibilitou systému. Keďže si študent môže zvoliť ekonómiu aj bez predchádzajúcich skúseností s týmto predmetom (ako outside subject – vedľajší predmet), učivo prvého ročníka tak musí byť prispôsobené všetkým študentom, bez rozdielu.

Business
Výuka business-u je v podstate identická s tou v ekonómii, až na väčší počet prednášok. Na rozdiel od ekonómie v ktorej sa píše v polke semestra test, v businesse sme dostali za úlohu vypracovať projekt. Po zvolení firmy (Redbull), sme vypracovali rôznorodé analýzy spoločnosti i trhu, na ktorom sa nachádza. Súčasťou projektu bolo aj zobrazovanie výsledkov na veľkom plagáte, ktorý sme potom museli obhájiť pred odbornou komisiou, ale aj našimi spolužiakmi, ktorí hlasovali za najlepší plagát. S potešením môžem povedať, že naša skupina hlasovanie o najlepší plagát vyhrala, a taktiež sme za plagát obdržali A, teda najlepšiu známku.

Ruský jazyk
Na rozdiel od ostatných predmetov sa jazyky vyučujú celkom odlišným spôsobom. Rovnako ako každý predmet, aj jazyky sa v prvom ročníku učia od nuly, čo znamená intenzívny, časovo náročný kurz ihneď od prvej hodiny. Vyučuje sa až šesť hodín týždenne, každá sústreďujúca sa na inú časť ruského jazyka a gramatiky. Hodiny sú rozdelené následne: teória gramatiky, hodina gramatiky, listen and watch (počúvaj a pozeraj), hodina ruskej kultúry, konverzácie a read and write (čítaj a píš). Takýto systém tak pokrýva všetky oblasti teoretickej i praktickej výuky ruštiny. Všetky hodiny sa vyučujú párkrát do týždňa, čiže si každý žiak môže hodiny zvoliť tak, aby sa mu s inými predmetmi v rozvrhu zhodovali a časovo vyhovovali. Chris, ktorý je jedným z učiteľov, má z ruského jazyka i doktorát, a kvalita jeho výuky, ktorú dopĺňa typickým suchým humorom, je ozaj špičková.

Skúšky
V každom predmete sú skúšky a ohodnotenie študentov nastavené trošku inak. Zatiaľ čo v ekonómii sú počas roka 3 priebežné testy, každý v hodnote 10%, v business-e nie sú žiadne. Ruština je každý týždeň skúšaná nehodnotenými testami, ktoré majú študentov ubezpečiť, že s návalom učiva stíhajú. Štandardom moderných univerzít vo Veľkej Británií sú už dlhé roky eseje zamerané ma rozvoj analytického myslenia, a naša univerzita v tomto nezaostáva. V každom predmete je počas roku naplánovaných niekoľko esejí, ktoré k záverečnej známke pridajú od 10 do 20%. Malou špecialitou sú týždenné online testy z ekonómie. Študent má hodinu a pol na vypracovanie 15 otázok, na ktoré môže využiť všetky zdroje informácií. Týchto približne 12 až 15 testov prispieva ku záverečnej známke iba 5%, študenti sú však takto nútení za preberaným učivom nezaostávať a každý týždeň si nájsť aspoň dve hodiny na učenie sa ekonómie.

Ubytovanie
Tak ako ostatné univerzity vo Veľkej Británii, aj Edinburská univerzita poskytuje svojim všetkým takmer 5000 prvákom ubytovanie. Ja som si tiež vybral internát, pretože väčšinu ľudí, ktorých počas svojho štúdia spoznáte, stretnete práve na spoločnom internáte. Väčšina ubytovacích kapacít je priamo v centre mesta, čo šetrí čas aj peniaze za prípadné dochádzanie. Cenovo sa platí za týždeň ubytovania od £82 do £130 za týždeň. Vzhľadom na to, že internáty sú veľmi dobre udržiavané, nachádzajú sa v centre mesta a v cene je zahrnuté aj upratovanie, je cena vcelku prijateľná.

Clubs and Societies
Vzhľadom na počet študentských spolkov a združení, ktorých je na našej škole vyše 330, spomeniem ich iba okrajovo. Študenti si môžu vybrať z takmer všetkých športov a aktivít. Či už chcete hrať futbal, rugby alebo sa venovať šermu, pre každého sa správny spolok určite nájde. Združenia nie sú len športove ale spájajú ľudí rôznych kultúr, jazykov, národov či vierovyznaní, ale aj ľudí, ktorí sa chcú venovať všetkému možnému, od charitatívnej činnosti až po módu. Spolky počas roka organizujú výlety a spoločenské podujatia. Každý tak nájde niečo, čo ho baví a vypĺňa mu zmysluplne voľný čas. Členské poplatky sa cenovo sa pohybujú od niekoľko až po stovky libier.

Celkovo svoj prvý semester hodnotím veľmi pozitívne. So štúdiom som nadmieru spokojný a odporučil by som ho všetkým, ktorí túžia po netradičnom (na rozdiel od zvyšku Veľkej Británie), no napriek tomu veľmi kvalitnom štúdiu v srdci Škótska.

Jakožto jednomu z „PS helperů“ na StudentRoomu a Oxbridge Admissions mi týdně projde rukama několik verzí motivačních dopisů nanečisto. Některé z nich jsou skvělé, některé z nich mají bohužel mnoho chyb, které se s pravidelnou přesností objevují u více uchazečů na univerzity. Toto pojednání přináší rady potenciálním studentům, jednak aby byla ušetřena práce helperů, ale především (to chci zdůraznit) aby se zvýšily vaše šance na přijetí.

První z problémů vychází už ze samotné podstaty PSka. Tutoři na univerzitách se potřebují nějakým způsobem probrat uchazeči s většinou vynikajícími výsledky a doporučeními. Konkurence je velká a uchazeči si jsou toho vědomi, takže snaha zviditelnit se za každou cenu je patrná. Pamatuji si, jak jsem zhruba před rokem narazila na článek jednoho tutora, který měl na starosti přijímací řízení, ve kterém vyprávěl o uchazeči, který text svého personal statementu napsal ve tvaru stromu, přičemž kvantita znaků nebyla zrovna nejvyšší. Obsah nesdělil, nicméně se netajil tím, že takovéto veskrze umělecké dílo uchazeči nikterak nepomohlo.

Samozřejmě, jedná se o extrém, ale podobných snah si všímám velmi často u jiných uchazečů. Většinou se to projevuje tak, že nijak nešetří výrazy „always“, „passion“, „love“ a podobně. Není nic špatného mít rád svůj obor k zbláznění (to je koneckonců potřeba, abyste toho hned po první noci plné prokrastinace nezanechali) nebo se mu dlouhodobě věnovat; potíž je v tom, že i když použijete ty nejkvětnatější hyperboly, neudělá to z vás lepšího uchazeče. Už když se na to podíváte logicky: „Vždycky jsem si přál být lékařem…“ – chtěli jste být lékaři od prenatálního období?

Zkuste se zamyslet nad následujícími sděleními: „I have an extreme passion for neuroscience and I love every aspect of it. The discipline is very important in the context of the today’s world and this is the reason why I would like to study it at university“ a „I enjoy reading around neuroscience; one of my most favourite topics is neurolinguistics. The impact of aprosody on one’s ability to speak insipred me to write my extended essay in the International Baccalaureate on it.“ Jak to na vás působí? Nejspíš mi dáte za pravdu, že druhá věta, byť skromněji znějící, poukazuje na uchazečovy aktivity týkající se oboru v mnohem větší míře, než jak je tomu v prvním případě. (Obě sdělení jsem si samozřejmě vymyslela.) Nejdůležitější není říci, nýbrž ukázat. Personal statement není místo, ve kterém se vychvaluje to, co již tutoři vědí, tj. vaše známky, predikce, proč je dotyčný obor ten nejdůležitejší na Zemi… Personal statement má ukázat vás, a nikoho jiného. Osobně se mi líbí přirovnání, podle kterého je personal statement „rozšířený životopis, ve kterém se mluví v celých větách“. Z tohoto důvodu byste navíc měli u vylíčení svých relevantních aktivit vztahujících se k oboru také uvést váš názor, co vám to přineslo a tak podobně. Pouhé vyjádření „been there, done that“ vede k tomu, co můj kamarád jednou nazval „nákupním seznamem“ – člověk sice ví, o co jde, ale naprosto netuší účel, původ ani výsledek takovéto ingredience, respektive v našem případě aktivity. Nebojte se tedy uvést jen několik aktivit, o to více se ale o nich rozepište a sdělte svoje subjektivní dojmy, které ukáží, že vy jste ti, které by si měla škola vybrat. Můžete klidně nesouhlasit s autorem knihy, kterou jste si právě přčetli, ale kritika musí být konstruktivní, stejně jako koneckonců pochvala.

Dalším problémem je fakt, že ne všichni uchazeči vědí, o čem daný obor je. V takovém případě je napsání kvalitního PSka nemožné, tedy jen do té chvíle, než se dotyčný obeznámí s daným předmětem. Ze své praxe si vzpomínám na slečnu, která chtěla studovat sociologii, ale ve svém PS psala pouze o tom, jak se zúčastnila mírového workcampu v jedné evropské zemi, kde se dozvěděla více o jejich zvycích – na jednu stranu jsou sice tradice součástí sociologického bádání, na tu druhou je ovšem nutné vzít v potaz, že tohle nebude váš jediný předmět na vysoké a budete se zabývat i jinými aspekty, například čtením sociologů-teoretiků nebo metodikou sociologických průzkumů. Nemá smysl projíždět stránky UCASu a říkat si „Ententýky, dva špalíky…“ nebo – ještě hůře – si vybírat obory pouze podle kritéria „Hlavně aby tam nebyla matika…“ Vybírejte si obory, o kterých jste si jisti, že se jim doopravdy několik následujících let chcete věnovat a víte, co obnášejí. Nejde totiž jen o přihlášku, jde i o to, abyste po začátku školního roku nebrečeli, že se vám obor nelíbí, nepodstupovali složitou proceduru přestupu či nedejbože nevyplňovali UCAS znovu.

Pokud se vám nějaký obor líbí, ale nevíte, jestli se tomu doopravdy chcete dlouhodobě věnovat a co to víceméně obnáší, není nic jednoduššího než si z knihovny půjčit publikace typu „Úvod do XY“, podívat se na stránky lokální univerzity či jiné výzkumné instituce, zda-li nepořádá veřejné přednášky na dané téma (Akademie věd ČR jich má do roka několik), napsat SOČku na téma, které vám připadá zajímavé, nebo prostě jen hledat, co se relevantního nachomýtne. Mně osobně například pomohla práce na rozšiřování databáze slov, která měla mimo jiné sloužit jako zvukový doplněk k vyhledávači. Díky tomu jsem si uvědomila, jak je v dnešní době lingvistika důležitá pro informatiku a že přiřazování slov v mluvené podobě k jejich psaným ekvivalentům není triviální (vizte nepravá homonyma). Dostala jsem se k tomu celkem náhodou, když jsem pročítala diskuzní fórum své předchozí střední školy a nějaký tamější absolvent, toho času již na Matfyzu, nabízel takovouto brigádu. Pokud se o svých zkušenostech rozepíšete, vysoké školy budou jen rády, že mají motivované zájemce, kteří dělají něco nad rámec svých povinností.
Někteří z čtenářů tohoto článku si ovšem nyní začnou říkat: „Ale vždyť já jsem to napsal takhle a takhle, a přesto mě vzali tam a tam…“

Jistě, nijak to nevylučuji, upřímně řečeno, v mé zprávě o nepřijetí z Durhamu stálo, že jsem měla málo bodu za zájmové aktivity nesouvisející s oborem. Ale to je další věc, na kterou je nutné pamatovat: Už při výběru školy si projděte prospekty a stránky školy, pokud máte čas a finance, stavte se osobně ve škole (například na dni otevřených dveří), popřípadě napište email lidem odpovědným za přijímací řízení a ptejte se, co by měl uchazeč vysypat z rukávu, aby si zvýšil šance. Jednoduše si udělejte takový malý průzkum. Koneckonců, bádání se na vysoké budete věnovat nejspíš neustále…

V pátek odpoledne nepříliš velké město Nottingham ožilo. Během několika dní zaplnili místní autobusy mladí lidé odění povětšinou do společenských oděvů, kteří si mezi sebou vyměňovali informace nejen v angličtině, nýbrž i v němčině, čínštině, rumunštině i češtině. Proč? Konal se zde totiž NottsMUN neboli University of Nottingham International Model United Nations.

Model United Nations jsou „akademická simulace Spojených národů, která si klade za cíl vzdělávat účastníky v současném dění, tématech z mezinárodních vztahů, diplomacii a fungování Spojených národů“ (převzato z Wikipedie). V podstatě to znamená, že v rámci této akce hrajete hru, ve které si berete na sebe roli zástupce vybraného státu, komise či jiného útvaru a zastupujete jejich zájmy v dané roli. Pokud znáte role-playingové aktivity, například RPG nebo LARPy, jistě je pro vás snadné pochopit princip fungování. Na rozdíl od těchto dvou aktivit jsou ovšem MUN formálnější a vaše postava je často jen bezejmenný zástupce země, nikoliv člověk s příběhem (ale zažila jsem i konferenci, kde jsme měli hraného Kadáfího…☺). Kdo se někdy v životě účastnil Pražského studentského summitu, ví, že jde o totéž.

Delegace z UCL čítala několik členů, kteří byli povětšinou ubytováni v hotelu, se kterým měla nottinghamská MUN Society dohodu o ubytování delegátů (název pro účastníky). Mně se nechtělo platit dvacet osm liber za noc, takže jsem přespávala u kamarádky Marušky, která na Nottinghamské univerzitě studuje, a tímto ji srdečně zdravím ☺ V pátek odpoledne, po aklimatizaci v hotelu, jsme se dopravili na Jubilee Campus do Exchange Hall, kde se celá tato paráda konala.

Většina konferencí probíhá vesměs podobně, takže první den se věnuje registraci, zahajovací ceremonii a někdy i krátké session, kde se delegáti rozhodnou, jak budou v příštích dnech postupovat a o čem se bude diskutovat. Ceremonii jsem z větší části změškala, nicméně vyjma proslovu jednoho bývalého diplomata se jednalo pouze o formální zahájení, takže jsem o nic moc nepřišla. Poté jsme se rozdělili do místností podle toho, do jakého útvaru jsme byli přiděleni a mohlo se začít.

Jak už jsem říkala, většinou zastupujete nějaký stát. Mně byla přidělena Libye a seděla jsem v DISECu, což je víceméně bezpečnostní složka. Na konferenci bylo na programu Arabské jaro, v našem případě obchod se zbraněmi v zemích s měnícím se režimem a fundamentalismus. Nikdo mi moji roli nezáviděl, spíš se stala na pár dní terčem vtipů, na druhou stranu jsem se rozhodla, že budu improvizovat a nenechám se zahanbit.

Na trénincích na naší alma mater nám bylo několikrát zdůrazněno, abychom se nebáli na konferencích mluvit, i když si nebudeme jisti či se bude jednat jen o strohé „Souhlasím s delegátem z XY“. Pravda je taková, že MUNí konference jsou vlastně škola sama o sobě, což už bylo zmíněno na začátku. Krom toho, že se dozvíte něco o diplomacii a OSN samotných, se také naučíte mluvit před ostatními, psát (cílem je odhlasování nějaké rezoluce, která se musí samozřejmě formálně sepsat), naslouchat druhým, strategizovat a zkoumat různé dokumenty (většinou se předpokládá, že si letmo nastudujete postoj vaší země k dané situaci). Nováčci i ostřílení hráči jsou pohromadě, takže se všichni mohou od sebe navzájem učit.

Pravidla konferencí jsou skutečně velmi formalizovaná, ačkoliv jich naštěstí není mnoho. Abyste mohli mluvit, musíte se přihlásit svojí cedulí s názvem vaší země a počkat, dokud vás „chair“ (organizátoři) nevyvolá. Poté můžete přednést návrh („motion“) na posunutí konference dalším směrem – hlasování o sestavení programu, rezoluci či jejích úpravách, řízené („moderated“) a neřízené debatě („unmoderated caucus“), popřípadě přerušení session. V průběhu také můžete vznést procedurální námitky či požádat o vysvětlení pravidel. Na počátku se většinou sestaví seznam mluvčích, ve kterých se během jedné minuty delegáti vyjadřují k aktuálnímu dění, po nějaké době přichází na řadu řízená debata, kde se delagáti hlásí o slovo a čekají na vyvolání, poté neřízená debata, kdy se všichni mohou volně pohybovat po místnosti, diskutovat s ostatním a sestavovat psané dokumenty, a znovu dokola. My jsme neřízených debat měli požehnaně a většinou se během nich upravovaly návrhy na rezoluce.

Během těch pár dní jsem se trošku zlepšila, ačkoliv jsem občas nedělala to, co by pravý libyjský diplomat uznal za vhodné (podepsala jsem jeden návrh, který měl podporu KLDR, Kuby a Číny…). První den jsem nic neříkala, druhý se odvážila dvakrát promluvit a ten poslední jsem se postavila a řečnila již pětkrát. Mé obavy o zkrachování libyjské diplomacie zmizely. Také jsem částečně spolupracovala na návrhu jedné rezoluce, i když na vlastní sepsání bych si ani teď netroufla.

MUNí konference ale nejsou jen o nekonečných vyjednáváních, nýbrž i o lidech. Každý večer se proto na konferencích většinou koná i nějaký společenský program, často se jedná o slavnostní večeři nebo diskotéku. Protože „social pack“ byl na moji peněženku opět mnoho, rozhodla jsem se neúčastnit, nicméně nemám pocit, že by mi toho tolik uteklo – koneckonců, přestávek jsme také neměli málo a během té doby si člověk našel s ostatními čas řešit i jiné záležitosti než rezoluce (i když jsme samozřejmě byli pro ně zapálení).

Nedělní odpoledne se konala závěrečná konference, na které pár šťastlivců získalo cenu za svůj delegátský výkon, nicméně i my, kteří jsme nebyli oceněni, jsme získali diplomy za účast a bylo nám řečeno, že si to alespoň můžeme napsat do životopisu. Pravda je, že na MUNí konference se kvůli cenám často nejezdí, a i když se jedná o hru, nejedná se o soutěž. Koneckonců, jak jinak si můžete poslechnout KLDR obviňujíc Velkou Británii z fašismu, načež po námitce z ublížené strany iniciátor prohlásí: „Omlouváme se za konstruktivní kritiku“? ☺

Prvý týždeň školského roka sa nazýva Freshers Week, pretože celkový program univerzity sa točí okolo uvítania prvákov (freshers). Jeden deň v tomto týždni je vyhradený na prezentáciu klubov a spolkov (clubs & societies), ktoré celoročne pripravujú pre študentov program v rámci voľného času.

V utorok o jedenástej sa na Imperiali začal skutočný ošiaľ. Všetky verejné priestranstvá sa zrazu zmenia na trhoviská s kopou stánkov, za ktorými sa študenti z clubs & societies snažia zlanáriť fresherov na to, aby sa stali ich členmi. Členstvo je väčšinou za poplatok, ktorý môže byť v rozmedzí od dvoch až do stoviek libier (finančným extrémom je napríklad potápanie). Možno si vybrať jeden z vyše 80 športov, niečo na rozvoj kariéry (Investment Society, Bright Futures, Consulting, Law), spolky združujúce ľudí rovnakej národnosti alebo vierovyznania, dobrovoľníctvo a prakticky hocičo iné, na čo si len čitateľ spomenie. Účasť na akciách jednej zo societies sa dá neskôr „vycapiť“ na životopis, čo prirodzene zvyšuje šance na úspech u zamestnávateľov.

Societies na prilákanie študentov využívajú rôzne spôsoby: názorné predvádzanie svojej činnosti (napr. exotických bojových umení alebo tancovania), ponúkanie prospektov, strkanie letákov do rúk okoloidúcich alebo občerstvenie, hlavne chutné čokoládové cukríky od Cadbury, čomu by neodolal ani najasociálenjší matfyzák. Odvšadiaľ sa ozýva krik a hluk a na vrch toho nejaká exotická hudba.

Na Freshers’ Fair-i samozrejme nesmú chýbať ani veľké, celosvetovo viac či menej známe firmy, snažiace sa odchytiť si chytré hlavy už v zárodku. Na študentov majú nachystané množstvo krásnych farebných brožúrok s citlivo vyberanými slovnými spojeniami: „make the difference“, „stand up from the crowd“, „we value diversity“, „we are an equal opportunity employer“, a mnoho ďalších. Na prvé čítanie to je zaujímavé, na druhé to už trochu lezie hore krkom.

O štvrtej poobede je všetkému koniec. Študenti reprezentujúci jednotlivé societies sa konečne môžu prestať hrať na predavačov suvenírov v Istanbule, Pekingu alebo inom svetovom trhovisku. Upracú po sebe a poskladajú stoly, na ktorých boli rozložení, a odnesú ich na jednu kopu. Ako motivácia — alebo možno skôr prevencia pred veľkým neporiadkom — sa za každý prinesený stôl udeľuje kupón na jeden drink v univerzitnom pube. Na počudovanie sa do upratovania akosi nikto nehrnie, voľných stolov je celkom dosť aj po desiatkach minút. Nasledujúci program je teda jasný: ako odmenu za verbovanie mladých do svojej society treba minúť zarobené kupóny. A potom neskôr hor’ sa do vymýšľania programu pre nových členov.

Ako bolo spomenuté v článku o UK undergraduate admission, britské univerzity zdarma posielajú študentom katalógy s kurzami, ktoré ponúkajú. Spolu s univerzitnými webstránkami či podcastami ponúka katalóg všetky potrebné informácie. Väčšinou je možné si ho priamo stiahnuť, niekedy je však pohodlnejšie objednať si bezplatnú papierovú verziu, ktorá obvykle dorazí do niekoľkých týždňov. Na dotaz jedného študenta publikujeme návod, ako sa dostať k objednávkovému formuláru.

Na univerzitnej stránke napíšte do interného vyhľadávania “prospectus” alebo order a prospectus”. Je dôležité vybrať si ten správny – univerzity poskytujú undergraduate ako aj graduate katalóg, pričom ten druhý je pre kandidátov na magisterské či doktoranské štúdium. Obvykle prvou stránkou vo výsledku je stránka s textom request a paper copy of the prospectus. Vyplnte svoju adresu, a o pár týždňov Vás čaká medzinárodná zásielka. Pre väčšinu univerzít je poštovné v rámci EÚ zadarmo.

Kliknite sem, aby ste si objednali katalóg z Oxfordu.

Oxford Prospectus

 

Kliknite sem, aby ste si objednali katalóg z Cambridge.

 

Kliknite sem, aby ste si objednali katalóg z Imperial College.

Ostatné univerzity majú formuláre na objednávku katalógu obvykle na podobnom mieste: sekcie Find out more, Undergraduate Admissions alebo How to Apply.

Držíme palce s výberom toho správneho kurzu a univerzity!

The first official event of the newly founded Oxford Czech and Slovak Society was a major success. Over 50 attendees showed up throughout the afternoon and evening dedicated to the OCSS Launch Party on Friday 13th 2011 held at St John’s College in Oxford. We registered 39 members on that day and expect the numbers to continue rising throughout this year. We had people from all spheres of Oxford life including students and staff of the University of Oxford as well as visitors and residents of the city. Apart from Czechs and Slovaks we even attracted a few other nationalities including English, Swedish and even Japanese.

Naturally, one of the major attractions to our visitors was an excellent selection of Czech beers and other alcoholic beverages as well as delicious Czech and Slovak food specialities and snacks generously provided by our Official Food Delivery Partner Halusky.co.uk. Our bar was open from 3pm till 11pm and was full at all times, keeping our barman/snack distributor Vit Sipal very busy. On top of informal gathering and cheerful chatter, we also had a number of activities planned for the day. Kicking off with a memorable Ice Hockey World Championship semi‐final game Czech Republic vs. Sweden shortly after 3pm, we continued with the Czech‐Slovak Pub Quiz, which was organized by Petr Sulc and Daniel Bundala. We separated into many teams with humorous names which all competed for valuable prizes: among other things, free parcel delivery by our Official Transport Partner Teahouse Transport and Studentska Pecet chocolate bars, both in high demand.

As a part of this evening we managed to squeeze in some official business and organized our first annual general meeting, during which our first committee was elected by an overwhelming majority. We handed out information about our future events and advantages of OCSS membership.

[gallery columns="5"]

We wish to express our gratitude to our partners, members and everyone who expressed their interest in the OCSS and our activities. We look forward to a great future of this wonderful new society.

Katerina Falk
Oxford Czech and Slovak Society
Social Secretary

Z myšlienky sa rodí projekt, ktorý nás začína baviť viac a viac. Najskôr sme chceli poskytovať čisto konzultačné služby a opravovať Personal Statements, potom sme chceli nadviazať na aktivity občianskeho združenia Wisegrad a spojiť všetkých zahraničných Slovákov. Nakoniec si volíme strednú cestu – chceme poskytovať informácie o prijímacom procese, avšak nebyť len ďalšia fádna stránka. Chceme priniesť príbehy úspešných študentov, ktorý si svojimi začiatkami už preskákali. A práve takáto iniciatíva na Slovensku chýbala.

Prvý krok je za nami. Založili sme občianske združenie Oxbridge Admissions a usídlili sme sa na www.oxbridge.sk. Nasleduje niekoľko týždňov kontaktovania zahraničných Slovákov a zozbieravanie príbehov. V lete spravíme na slovenských stredných školách menšiu reklamnú kampaň. A od jesene pomáhame ľuďom s prihláškami.

Veľmi uvítame akúkoľkovek podporu ako aj nových ľudí do projektu. Priestoru na rast je naozaj mnoho. Zostante v kontakte cez sociálne siete, budeme vás informovať o všetkych nových aktivitách. Ak sa Vám stránky páčia, rozšírte odkaz medzi ľudí, ktorým môžu pomôcť. To je náš primárny cieľ.

Lukáš Boško
prezident o.z.